TOM 1018 Magneti

Minulý měsíc přinesl do našeho oddílu hned několik novinek. Abychom ale děti nevylekali, začali jsme tradičně – na Helfenburku se štíty a hadrovými koulemi, kam nás opět pozvali kamarádi z Úštěckého TOM Bobři. Tentokrát jsme však vyměnili stranu a po boku "Supích hlav" jsme se jali hrádek bránit. Naši stateční bojovníci velkou měrou přispěli k celkovému vítězství, když se jim podařilo ukořistit vlajku nepřátelského vojska a donést ji na naše výsostné území. Nejzajímavější část část výletu však byla cesta zpět. Samozřejmě to nebylo kvůli tomu, že nás opět "bolely nožičky", ale díky tomu, že jsme jiné nožičky mohli trhat! Ano, podél cesty rostlo několik známých jedlých hub. Zejména podborováci, ryzce, hřiby, katmanky, hořčáci.. Vlastně ty ne, ty jsme totiž ochutnali a byly opravdu hořký. Takže šup z košíku ven! Protože Magneti sbírali s neskrývaným nadšením, začal se rodit plán na první mimořádnou (neplánovanou) akci v tomto školním roce...

Na Houbařskou vycházku s výstavou nás časně ráno vyrazilo více jak dvacet. Protože jsme však čekali na pár opozdilců, podařilo se nám probudit několik obyvatel ulice Nadlesí, kterým se tímto za štěbetání pod okny omlouváme (štěbetání zní pěkně, jednalo se však spíše o křik). Nyní již Lenčiny zápisky z vycházky:

"Šli jsme na velkou houbařskou vycházku. Přípravy byly ohromné, košík, nožík, sváča a atlas hub. Sbírali jsme úplně všechny houby, které jsme v lese našli. Jedovaté a nejedlé jsme dávali do Kubova košíku. Hledali jsme sice bedlivě, ale Kubův košík byl plný nejrychleji. Našli jsme babky, podborováky, někteří šťastlivci i praváky. Nejčastěji se ovšem ozývalo: "Sláva, mám žábu!" Kuba nás zavedl na svůj plácek, předtím nás ovšem vodil křížem krážem, abychom zapoměli, kudy jdeme. Ve škole na Práchni na nás čekal Kubův děda, aby nám něco o houbách vysvětlil a řekl, které máme sbírat. A také poradil, jak je sbírat. Některé jedlé houbičky jsme si odnesli domů."

Simča si zase poznamenala:

"Dnes ráno mě a mého mladšího brášku Davídka budila babička v 6:30. Připravili jsme se a přijela pro nás naše maminka. Sraz jsme měli u hospody Pod Skálou. Chvíli jsme čekali než ostatní přijdou a pak jsme vyrazili. Na začátku jsme nic moc nenašli, ale potom se to rozjelo. Kuba měl jeden velký koš, do něj jsme dávali pro nás neznámé houby. Jedlých hub jsme našli vážně požehnaně. Stejně Kuba našel nejvíc hub. Karel, Tomáš a děda Kuby a Karla nám přišli naproti. Když jsme dorazili do školy, tak nám pan Kopecký řekl něco o houbách. Pan Kopecký nám řekl i to, že nemáme sbírat malé houbičky, protože se dají s jedovatými houbami lehce splést a přitom dodal, že nemáme brát i hodně staré houby a pověděl nám i dvě zajímavé houbařské zkušenosti."

Rádi bychom tímto poděkovali panu Stanislavu Kopeckému st. za to, že si na nás udělal čas a zajímavě nám povyprávěl o houbách a houbaření.

Druhou novinkou bylo naše zapojení do akce ČRDM nazvané 72 hodin (www.72hodin.cz). Jedná se o akci zaměřenou na dobrovolnictví dětí a mladých. Náš projekt ve spolupráci s CHKO Kokořínsko – Máchův kraj a hradem Houska (děkujeme – i za výbornou polívku Matějkovým) nesl název Úklid u hradu Houska. A již citujeme ze zápisníku Míši:

"V sobotu ráno jsme autobusem dojeli do Dubé a odtud jsme šli pěšky na Housku. Byla to strašná dálka. Pekelných 12 kilometrů. Kuba byl šikovný, nasbíral cestou 20 hub. Dorazili jsme na hrad, já už jsem se začala bát, protože jsme šli do pohyblivého pekla. Viděla jsem tam i čertovského pejska. Měl tři hlavy. Také jsme si prohlédli hrad. Líbil se mi Lovecký sál, kde byla hlava medvěda. Potom jsme dostali rukavice a šli jsme uklidit okolí. Nasbírali jsme hrozně moc odpadků. Přespávali jsme uvnitř hradu, úplně nahoře. V noci naštěstí žádný čert nepřišel, tak jsme se ráno po snídani mohli sbalit a vydat se na cestu domů. Cestou z Housky na mě ještě stihl skočit a povalit kastelánův pes."

Druhý pohled přidává Terka:

"Nejela jsem s dětmi, ale s babičkou autem až na hrad. Vlastně až přes nádvoří k bráně. Všechno jsme vyložily a pokecaly s kastelánem. Pak jsme šly na vyhlídku. V dálce jsem viděla Říp. Teda, babička mi musela napovědět, že je to Říp (Terko!). S dětmi se po odpočinku šlo do pohyblivého pekla. Tam se mi nejvíc líbil Lucifer. Měl 3 nosy, 3 pusy a v nich lidi. Pak jsme šli na prohlídku hradu. Po ní jsme si mohli vybrat, kde budeme spát. Všichni se shodli, že nejlepší je sál úplně nahoře. A mě naštvalo, že tam nebudu. Musela jsem večer domů, čekala tam na mě návštěva. Moc se mi ten den líbil a byla jsem nadšená."

Ano, opravdu jsme spali na Housce na hradě a žádný čert nepřišel! Ale zato se nám podařilo vyfotit stádo (hejno, smečku, tlupu) spacákových duchů! Mrkněte na fotky, je to tam!

A jak již psala Míša, na hrad jsme jeli uklízet odpadky. Čistili jsme přístupové cesty i nejbližší okolí. Kdo nevěří, ať tam běží!

Tak, závěr je na dohled (doslova, mrkněte o pár řádků níže!) a my bychom Vás rádi ještě pozvali na naše tradiční Zdobení perníčků koncem listopadu. Pokud zalistujete Listy, určitě najdete pozvánku k akci. Uvidíme se tam!

Míša Machová, Lenča Machová, Simča Jelínková, Terka Franková a Kuba Kopecký

www.tom-magneti.cz