TOM 1018 Magneti

V pátek jsme vyrazili do Brandejsa nad Labem. Jeli jsme ze začátku autobusem a já jsem seděla u okna vedle Viky a připadalo mi, že ty opěradla jsou nějak vyšší než normálně a já myslela že jsem na záchodě. Když jsme dorazili tím autobuse do Boru, tak jsme museli přejít na vlakové nádraží, ale při cestě Natálce spadla flaška a rozbila se, takže musela ten nápoj v ní vylít a tu pet lahev vyhodit. Kuba ji dal jednu svoji. Měl totiž dvě.

Pak konečně dorazil vlak který nás odvezl až do Čelákovic. Jeli jsme tím vlakem zhruba dvě hodiny.  Tím druhým jsme jeli 30 min.  Pak jsme jeli ještě jedním a tím jsme jeli 15 min., až do města kde jsme měli spát. Před tím než jsme se mohli ubytovat tak jsme museli dojít na gympl a museli jsme si dojít pro věci, které nám vezli Prokopovi. Dostali jsme jednu třídu kde byla příšerně špinavá podlaha ale co jsme mohli dělat (nic).

Upravili jsme třídu podle Kubových představ a pak si každý urval svůj kousek místa pro karimatku (Zuzka jen pro spacák). Vybalili jsme si a pak jsme šli obsadit tělocvičnu, abychom se mohli připravit na zítřejší florbalový zápas. Musím říct, že nám to jako jedna z mála věcí šlo. Na to, že já jsem hrála florbal po druhé v životě a i přesto jak já takovéto sporty nesnáším, tak jsem si to oblíbila a jde mi to (celkem). Potom jsme šli spát. Já jsem málem neusla jak jsem se těšila. Druhý den ráno nás Kuba vzbudil. Museli jsme si rychle vyčistit zuby a připravit si věci. Já jsem tam byla po prvé a divila jsem se: ,,Na co si máme dát věci do batohů nebo do tašek, když jdeme je o jedno patro níž?" Zeptala jsem se Kuby: ,,Proč si máme vzít věci a jít se oblékat?" On mi na to odpověděl: ,,Jdeme do haly." Já myslela že špatně slyším. Ale co mi zbývalo (nic) a tak jsme vyrazili. Cestou jsme narazili na takový výtah lodí, původně jsem si myslela, že je to nějaká znečištěná řeka. Když jsme dorazili, převlékli jsme se do sportovního a šli jsme na zahájení zápasu. Naštěstí nám nevysvětlovali pravidla (pravidla jsou občas nudná). Hráli jsme a potili jsme se že se z nás ten pot dal ždímat. Dostali jsme se do semifinále a bojovali jsme o postu do finále s Veverkama, ty nás rozmetli na kopytech a dokonce podrazili i Viktorii nohy div že ji nezlomili ruku. Já jsem se lekla, že ji tu ruku zlomili, ale potom měla jen něco se svalem (uf). O třetí místo jsme se tedy prali jak jsme jen mohli a nakonec jsme ten boj vyhráli. Mimochodem, hráli jsme s Máky a na to, jak mi přišli malý, byli dost silný a dalo nám celkem práci je porazit - bylo i prodloužení. Nakonec se všechny body sečetly a bylo velké vyhlášení. My byli i do hromady třetí takže váááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááu. Dostali jsme dort s velkou trojkou uprostřed a jak u nás je zvykem, snědli jsme ho. Ne, my jsme ho doslova sežrali! Třetí den jsme jeli domů.

Simča Jelínková