Kutnohorské kutání Magnetů
Toto historické město plné památek jsme si totiž vybrali jako ideální místo pro náš pobyt o podzimních prázdninách. Cestou tam jsme skoro nestihli vybalit svačiny, protože jsme luštili množství šifer a nebyly to zrovna ty nejlehčí. Jen si zkuste rozlousknout třeba tyto ukázky:
NXWWHQEHUJ, QHEROL NXWQD KRUD, MH CQDPD MDNR PHVWR VWULEUD. SRFDWNB VH GDWXML NROHP GHVDWHKR VWROHWL. MH CDSVDQD QD VHCQDPX XQHVFR. Klíčem k této šifře je číslo -3.
1193N2 H852 Z2 H9106361112CH V2L411 18C H9106391 N4F2N76L2, 6 P5838 B12L2 C4L1141 7V211523 V12P2L4N2. K této šifře je klíč slovo MATEŘÍDOUŠKY.
A poslední už je bez klíče: BLTJDONJYNMESCMSVEKHSOIIRTIESCTEHIJNAZVEZNEOOY.
Nicméně jsme se s dešifrováním zdárně popasovali a kolem oběda dorazili na ubytovnu. Protože jsme byli zvědaví, jak to v té Kutné Hoře vypadá, moc jsme nelenili a vyrazili do města prozkoumat chrám sv. Barbory. Znali jsme jej totiž z poznávačky z tábora, a chtěli jsme ho konečně spatřit na vlastní oči - jestli nám vedoucí nekecali... Bohužel všechno souhlasilo. Chrám jsme si prohlédli v malých skupinkách, ve větší skupině bychom určitě nevydrželi potichu. Venku ještě Eliška ke svému překvapení zjistila, že má stejnou prababičku jako Anička (ano, bylo by to překvapující, kdyby se nejednalo o sestry :D) a už jsme štrádovali ke Kamenné kašně. Bohužel byla opět zavřená, tak jsme jen nakoukli okénkem. Ještě rychle zahrát nějakou hru při čekání na vlak, zblajznout véču, přelousknout pár stránek Čtyřlístku a honem na kutě.
Druhý den jsme měli naplánovanou kostnici, která vznikla hlavně díky morové ráně a husitům. Kosti byly srovnány do pyramid, byl z nich vytvořen lustr či erb. Dlouho jsme se však nezdrželi, neboť nás čekala cesta na rozhlednu Kaňk. Cestou jsme se seznámili s Máňou, hodně běhavou hrou. Na rozhledně jsme ulovili několik nových razítek a formou "přišli jsme - viděli jsme - snědli jsme chleba se sýrovkou - mazali jsme dolů" jsme se s rozhlednou rozloučili. Do večera bylo ještě daleko a tak přišly na řadu hry. Hráli jsme Městečko Palermo se Spasitelem, kterého vrazi hned zabili a on tak ani nestihl nikoho zachránit, Kočičku, hru malými milovanou a většími už méně, trefovali jsme se pětikorunou do mísy, hrnku, lžičky. Nejvíce řevu ovšem bylo při hře Načmárej to!, kdy jsme se rozdělili na 4 týmy a jeden vždy musel nakreslit zadanou věc. Který tým první uhádl, co se jim kamarád snaží nakreslit, ten získal bod. Ale zkuste si načmárat třeba Kamenický Šenov, omítku, taťku Šmoulu..
Třetí a poslední den nás čekal asi ten nejlepší zážitek. Vydali jsme se totiž do Muzea stříbra, nejdříve na prohlídku expozice a pak, pak jsme vyrazili do štoly! Každý vyfasoval bílou perkytli, svítilnu i helmu a už jsme sestupovali hloub a hloub ... až na samé dno. Ocitli jsme se v opravdovém, středověkém dole. Mohli jsme vidět průzkumnou plazivku, kouknout na zatopené nižší patro, tmu, při které středověcí havíři kutali (to málo světla, které jim dodával kahan se jinak nazvat nedá) a dokonce jsme viděli i opravdovou Paní TMU, již můžete potkat pouze v takovémto dole. Krizová situace nastala v nejužším místě, ale díky spojenému úsilí menších Magnetek se podařilo nejmenovaného havíře protlačit a všichni zdárně spatřili světlo světa..
A jak náš výlet skončil? No přeci známým "tdn - tdn, tdn - tdn, tdn - tdn, hu - hů, tdn - tdn..."
Kuba
Pár fotek z Podzimek si můžete prohlédnout tady.
