Začal školní rok - ale to je super!
Na Táborovém promítání jsme se sešli společně s mladými i starými harcovníky, nebojácnými nováčky a početným rodičovským doprovodem. V první části promítání jsme si vyzkoušeli něco málo z tábora, jako lasování, šifry, slackline, bič či křesadlo. Následovala hra Drak, ježibaba a samuraj, která je založená na stejném principu jako Kámen, nůžky, papír (tapír, Spock). A pak hurá na promítání a připomenutí zážitků nejen na fotkách, ale i na videu a jednom výpravném dokumentu o Chlebu a jeho kamarádech.
Hned týden po promítání jsme vyjížděli dobýt hrádek Helfenburk. Hrádek totiž opět obsadilo vojsko místních a přespolních spojenců, zvaných "Supí hlavy" a mnoho oddílů bylo povoláno, aby Helfenburk dobyly zpět. Naše družina se sestávala z 24 bojovníků a 5 velitelů, ošetřovatelů a fanoušků. Hned po vystoupení z vlaku jsme narazili na první lest, hrad byl totiž do kopce! Ale i tak, zbrojí obtěžkaní, jsme zdárně dorazili ve chvíli, kdy se spojenecké síly osvoboditelů formovaly k prvnímu úderu. Naše družina neváhala, a zapojila se do bojové vřavy. Hadrové koule lítaly z jedné strany na druhou, pleskaly o štíty, narážely do nekrytých částí bojovníků a životy rychle ubývaly. Nutno doznat, že jsme bojovali statečně. Celkem třikrát našla decimovaná vojska sílu k opětovnému střetu. A v tom posledním nepřítel konečně povolil, a my oslavili alespoň jedno vítězství. Mezitím se na ošetřovně "U Zdi" shromažďovali vyřazení nebo unavení Magneti a věnovali se lepším věcem - třeba opékání buřtů. Prohlídli jsme si i věž a konstatovali, že by to bylo super místo na nějakou jarní dvoudenní výpravu. Cestou zpátky nás přepadl nečekaný nepřítel, déšť. Ale alespoň nás trošku umyl, a my nevypadali jak Železní páni od Sudoměře.
Začátkem října jsme vyrazili na výlet do Třeskoprsk, zkontrolovat Blaťák a zdálky zkouknout Bezzub. Výlet byl ryze odpočinkový, a tak jsme po příjezdu vyrazili ledabylým tempem směrem na Králův stolec a pak dál, až k Břehyňskému rybníku. Cestou nás nejednou překvapila Bomba!, nálet!, potopa! a body na rukách se jen hromadily. Při hře Sardinky, kdy hledáte schované a po nálezu je neprozradíte, ale schováte se k nim, se stalo něco, co už dlouho ne. Sardinky byly totiž tak dobře schované, že je většina ani nenašla! Na hrázi rybníka jsme si dali tu úplně nejvíc nejlepší točenou zmrzlinu na světě a otočili se zpět, do Muzea Čtyřlístku. Konec výletu jsme strávili vedle nádraží, v lese, kde jsme konečně zahráli pár pořádně "drsňáckejch" her, jako Buldok a Eroze, kdy zjistíte, že uzvednout nebo utrhnout jde téměř cokoliv a kdokoliv, jen když je Vás dost.
A vzhledem k tomu, co nás čeká dál, třeba Podzimky v Kutné Hoře a Vyzvědači v Temných uličkách, není super, že škola už začala?
Kuba
Další fotky z Boje o Hrádek si můžete prohlédnout tady.
